Vysoce ctěná slečno / Můj milý. Desatero mužů na paletě života Zdenky Braunerové

Rodin, Chittussi, Bílek, Zrzavý a ti druzí …

Výjimečný soubor uměleckých děl shromážděných  k 160. výročí narození malířky je  mimořádný nejen svým rozsahem, ale i  rozmanitostí. Prezentována budou díla mužů – výtvarníků z okruhu  malířky Zdenky Braunerové. Výtvarnice bez společenských konvencí a s mimořádným talentem hledala na počátku kariéry své umělecké vzory, aby zdokonalovala malířskou techniku a kresebnou dokonalost. Prvním profesionálním učitelem jí byl S. H. Pinkas, kterého poznala na vyšší dívčí, malíř, pobývající ve Francii, propagátor barbizonské školy …Nezanedbatelná a inspirující tvorba krajináře Julia Mařáka, zejména jeho lesní zátiší ve stylu novoromantismu, motivovala Braunerovou např. k největšímu obrazu Sbírání klestí v lese …, František Ženíšek, přítel Antonína Chittussiho, učil Zdenku kresebné technice, a nelze opomenout ani zásadní úlohu Chittussiho při přípravě mladé Zdenky na budoucí povolání. Schopnost Braunerové rozeznat talent nejen na základě zkušeností ze studia v ateliéru Collarosi, ale i z návštěv světových a uměleckých výstav, pomohl na výsluní Františku Bílkovi i Jožovi Uprkovi, kterým vytvořila ideální zázemí pro jejich počáteční tvorbu.

Galerie hlavního města Prahy plastiku Kovový věk francouzského sochaře Augusta Rodina, kterou od autora získalo město po první výstavě v Čechách v roce 1902 a která zde na počátku století způsobila poprask. Právě Rodin byl také pojítkem k přátelství mladé generace výtvarníků Arnošta Hofbauera a Miloše Jiránka s vyzrálou malířkou.Poslední uměleckou osobností, jejíž dílo bude na výstavě k vidění, je Jan Zrzavý, kterému byla Braunerová inspirací na počátku jeho tvůrčího období.

Na výstavě bude prezentováno přes 90 uměleckých děl z více než desítky státních institucí i ze soukromých sbírek. Výtvarná díla laskavě zapůjčily Památník národního písemnictví, Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Muzeum hlavního města Prahy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie výtvarného umění v Chebu, Muzeum umění Olomouc, Galerie Středočeského kraje, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Historické muzeum a Etnografické oddělení Národního muzea, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Městské muzeum a galerie Vodňany a další.

Slavná socha Augusta Rodina se stěhuje do Roztok:

Kovový věk (nazýván někdy také Bronzový věk) je první autorovou sochou, která se dostala do českých sbírek a kterou město Praha zakoupilo u příležitosti sochařovy legendární výstavy v roce 1902. Velký rozruch vzbudila již na pařížském Salonu. Realistická socha plná pohybu vedla k nařčení, že ji Rodin odlil podle živého modelu. Ač za autorem stál umělecký svět a ustanovená komise rozhodla nakonec v jeho prospěch, mnohaletý spor ovlivnil nadlouho obecné přijetí i ostatní Rodinovi tvorby.

Z dopisů Zdenky Braunerové a Augusta Rodina:

Drahý mistře,

[…] byl to sen, když jste mi řekl, abych se osmělila vám psát? Ne byla to skutečnost! Slyšela jsem váš hlas, dotkla jsem se vaší ruky! Kamkoliv se podívám, vidím jen vás, mé srdce je dojato a je přeplněno vzpomínkami na vás. V tomto okamžiku jste ještě ve Vídni a až se vrátíte do Paříže, naleznete tento dopis, který vás zde bude očekávat, aby vás uvítal.

Jsou čtyři hodiny ráno, sedím u svého okna s pohledem do velké staré zahrady […]. Mé okno je otevřeno celou noc a od svítání slyším všechny skřivánky, všechny špačky ze zahrady, kteří se probouzí. […] Slunce právě vyšlo, a příroda je plná slávy. […] Můj pokoj je naplněn paprsky vycházejícího slunce […] A teď jste odjel, ale vaše duše tudy prošla, poctil jste naši zem svou přítomností a mne, která vás obdivuji ze všech nejvíce, očistila jsem si srdce, když jsem si troufla k vám přiblížit. Snad vás už nikdy neuvidím, ale vybavuji si váš obraz a jste tak se mnou všude, moje duše proniká do vašich myšlenek a mé srdce je vás plné.

(Zdenka A. Rodinovi, V Praze, Všehrdova 10, 5. 6. 1902, originál v Musée Rodin, překlad Z. Scholzová, red. upraveno)

Má velká přítelkyně,

Vaše dopisy jsou pro mě velmi cenné, překypujete životem, jste jako květina, jako stromy, které berou životní sílu z mízy, která je Vaším pokladem a která má sílu vytvářet a rozdávat štěstí. […] Jsem tak šťasten, že jste v tak božsky přejícném rozpoložení. Zahánějte smutek – je jako usychající tráva. Odevzdejme se slávě radosti, rozkoš z žití je všude, poněvadž nás s hojností obklopuje. Nebuďme jako velké děti, které, když se jim nedostane té jediné rozkoše, po které prahnou, hloupě opovrhnou těmi dalšími, a přijdou tak o sladké blaho žití. Taková paličatost […]. Posílejte mi dál takové důvěrné pozdravy. Opravdovostí dosáhněte úrovně úchvatných Vyznání J. J. Rousseaua, jenž vystavil lidské duši okouzlující oltář. Všichni ho proto mají rádi.

[…] Něžně Vás líbám a děkuji Vám za dny, které jste obětovala dohlížení na balení mé výstavy. Z celého srdce. A Rodin, 18. srpna 1902 / Rodin Zdence, 18. 8. 1902, fond Z. B., LA PNP, překlad K. Notaro)