Z historie muzea

 

Historie zámku sahá do konce 13. století , kdy byla v Roztokách v poloze přirozeně chráněné dvěma vodními toky vybudována tvrz. Původní podoba tohoto feudálního sídla spočívala v mohutné centrální obytné věži obehnané vysokou plášťovou hradbou, příkopem a valem. O století později, zřejmě z rozhodnutí majitelů, bratrů Eberharda a Reinharda z Mühlhausenu, došlo k její vrcholně gotické přestavbě, kdy zanikla centrální věž a byla zahájena dostavba paláce, průjezdní brány a arkýřové kaple. Pro období 15. století je jednou z nejvýraznějších stavebních změn dobudování celého komplexu hospodářských a obytných budov k vnitřnímu obvodu plášťové hradby.

Po roce 1564 se tvrz snad z popudu Davida Boryně ze Lhoty změnila na renesanční zámek. Bylo přistavěno druhé patro, arkýřová kaple zvýšena o renesanční nástavbu a zahájena stavba arkád v prostoru nádvoří.

Doba prosperity roztockého zámku končí zabavením a vynuceným prodejem majetku Boryňů za účast na stavovském povstání proti císaři. Roku 1623 se novým majitelem na dalších 180 let stal rod Liechtensteinů. Roztoky nevyužíval jako reprezentativní sídlo, ale pro hospodářskou správu panství. Zámek, poničený navíc v roce 1639 válečným konfliktem a požárem, tak procházel většinou jen nezbytnými stavebními úpravami. V 18. století tak došlo jen k dokončení arkád, dalšího zvýšení arkýřové kaple a vybudování opěrných pilířů v zámeckém příkopu. V bezprostředním okolí zámku byl postupně vystavěn hospodářský dvůr se sladovnou, stodolou a stájemi v předzámčí.

Počátkem 19. století koupil panství univerzitní profesor práv Josef Mader a poté v roce 1839 získali statek manželé Lederovi, kteří jej vlastnili do počátku 20. století. V této době byl vyměněn krov (s využitím starších prvků) či provedena novogotická úprava oken arkýře. Dosud otevřené arkády byly v patře osazeny velkými okny, v přízemí zazděny. Tyto zásahy souvisely s postupnými úpravami zámku v nájemní bydlení.

Po roce 1948 připadl velkostatek i se zámkem státním statkům a na stále více zdevastovanou budovu byl v následných letech vystaven demoliční výměr. Zabránila mu až iniciativa Státního památkového úřadu a Vlastivědného odboru Osvětové besedy v Roztokách, jež vedla k založení Okresního vlastivědného muzea, jehož sídlem se stal právě zámek. Archeologický a stavebně-historický průzkum objektu objevil nejen řadu gotických a renesančních detailů, ale také rozsáhlé pozůstatky historického zdiva, které pomohly upřesnit podobu tvrze v období středověku. Následné stavební úpravy vedené v souladu s tehdejším odborným názorem vtiskly zámku v podstatě renesanční vzhled.

Nové škody způsobila v celém areálu povodeň v roce 2002, která uspíšila nutnost provedení generální rekonstrukce zámku. Stavební část proběhla v období 2011–2013, v roce 2014 byla rekonstrukce završena vybudováním nových historických expozic a jejich zpřístupněním veřejnosti.

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy patří mezi nejmladší regionální muzea. Jeho založení předcházelo mnohaleté úsilí dobrovolných vlastivědných pracovníků, které vyústilo nejprve ve vytvoření Vlastivědného odboru při Osvětové besedě v roce 1953 a o dva roky později v otevření Vlastivědné muzejní síně v Tichém údolí v Roztokách.

Kromě získávání muzejních předmětů a vytváření podmínek pro jejich zpracování a uložení, rozvinul Vlastivědný odbor bohatou činnost osvětovou, jeho členové spolupracovali s širokým okruhem dobrovolných pracovníků i s odbornými institucemi v oblasti památkové péče a ochrany přírody. Její součástí se stal i velkorysý záměr na záchranu chátrajícího zámku.

Na základě uvedených aktivit bylo z rozhodnutí Okresního národního výboru Praha-západ zřízeno ke dni 1. 8. 1957 Okresní vlastivědné muzeum se sídlem v zámku v Roztokách u Prahy. Jeho řízení a správu zpočátku vykonával Vlastivědný odbor Osvětové besedy. Období let 1957–1961 bylo věnováno intenzivnímu budování nové organizace, především zajištění generální rekonstrukce zámku a úpravě okolí.

Poprvé mohly být zámecké prostory zpřístupněny veřejnosti v roce 1961. Po několika letech usilovné práce v polovině 60. let tu mohlo začít působit i vlastivědné muzeum, které tak získalo základní prostorové podmínky.

V roce 1963 bylo muzeum delimitováno pod Středočeský KNV a stalo se z něj vedle dalších pěti muzeí v kraji Oblastní muzeum. Rozšířila se tím jak jeho působnost, tak i další možnosti rozvoje. Ve své odborné činnosti se zaměřilo na dokumentaci a prezentaci přírodních poměrů, pravěku, historie a současnosti pražského okolí, dále plnilo funkci střediska muzejní a vlastivědné práce. Další změnu v postavení muzea v rámci muzejní sítě i v zaměření jeho činnosti přinesl rok 1975, kdy se muzeum stalo jedinou krajskou muzejní organizací. Od tohoto roku nese název Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy.

Vedle statutárních změn mělo pro vývoj muzea ve 2. polovině 70. let značný význam získání objektů areálu Braunerova mlýna, kam po dokončení stavebních oprav přesídlilo ředitelství muzea, vznikla zde nová odborná a administrativní pracoviště, depozitáře a později i další expozice.

Z důvodu rostoucích prostorových nároků na ukládání rozšiřujících se sbírkových fondů, zejména archeologických, vzniklo v 90. letech detašované pracoviště muzea v areálu bývalého statku v Libčicích nad Vltavou. Rekonstrukcí stávajících objektů a dostavbou nové budovy zde vznikly depozitáře a potřebné pracovní i provozní zázemí.

 

Galerie
Grafika - konec 18. století
Zámek 1898
Zámek 1957 - 1960
Zámek 1956
Zámek 1959 - 1962
Areál zámku 1962
Areál zámku 1963
Zámek 1958 - 1962
Povoděň 2002
Video