Konzervace a restaurování

Konzervace a restaurování

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy je organizací územního samosprávného celku, určenou podle § 10 odst. 1 zákona č. 122/2000 Sb., k poskytování odborné pomoci a služeb vlastníkům sbírek. Oddělení konzervace sbírekposkytuje služby v oblasti konzervování a restaurování. Díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR z programu ISO (Integrovaný systém ochrany), pracoviště disponuje moderním vybavením pro konzervaci a restaurování předmětů z kovů, textilu, papíru, dřeva a keramiky. Mimořádný význam má unikátní Konzervační ozařovací pracoviště a plazmochemická aparatura. Pro stanovení prvkového složení sbírkových předmětů je laboratoř pro konzervaci kovů vybavena spektrometrem ElvaX. Na pracovišti lze zhotovit rentgenové snímky sbírkových předmětů pomocí rentgenu ERESCO 42 MF2.

Pracovníci konzervátorského oddělení dle kapacitních možností provádějí zakázky pro ostatní organizace (viz ceníky), které nemají příslušné specialisty nebo nutné technické vybavení, případně pro soukromé osoby.                                                                 

Muzeum není vybaveno pro restaurování malířských a sochařských děl.

O oddělení konzervace sbírek

Laboratoře pro konzervaci a restaurování sbírkových předmětů existují ve Středočeském muzeu již od roku 1967. Původně byla činnost pracoviště zaměřena na restaurování a konzervaci předmětů z kovu, dřeva, keramiky a posléze textilu. Od 70. let 20. stol. rostl počet odborných pracovníků oddělení a s tím se rozšiřovala i škála zpracovávaných materiálů.Díky spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži u Prahy a Ústavem pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů v Praze bylo v roce 1981 zprovozněno unikátní Konzervační ozařovací pracoviště pro likvidaci především hmyzích škůdců ohrožujících památky.

Další zajímavou technologií, kterou je oddělení vybaveno, je plazmochemická aparatura. Tento přístroj je výsledkem společného projektu Švýcarského národního muzea v Curychu a Středočeského muzea zaměřeného na spolupráci konzervátorů, vědců a archeologů. V Roztokách byla aparatura instalována v roce 1996.

Katastrofickými pro celé konzervátorské oddělení byly roky 2002 a 2012, kdy dílny fatálně zasáhly dvě povodně, které zaplavily laboratoře a poškodily vzácné technologické vybavení. Obnova trvala pokaždé několik let. Návrat do nových plně funkčních laboratoří v roce 2016 umožnil opětovné zprovoznění všech přístrojů a technologií.

Středočeské muzeum v současnosti disponuje kvalitně vybavenými pracovišti pro konzervaci a restaurování předmětů z kovů, textilu, papíru, dřeva a keramiky. Dokumentace stavu sbírkových předmětů, obrazová i písemná, před zásahem a po něm, je prováděna digitálně. Výsledné restaurátorské zprávy jsou uloženy v počítačové databázi BachProMuzeum, modul konzervační karty.

Pracovníci konzervátorského oddělení poskytují muzeím metodickou i praktickou pomoc v oboru. Zejména začínajícím kolegům a studentům, kteří zde mohou absolvovat odborné stáže pod dohledem odborníků s mnohaletou praxí.

Preventivní péče

Neopomenutelnou funkcí oddělení konzervace sbírek je management preventivní péče. Preventivní konzervace spočívá v eliminaci všech rizikových faktorů vedoucích k poškození sbírkového předmětu. Každý předmět je vystaven celé řadě faktorů urychlujících degradaci jeho materiálové podstaty, zkracujících jeho životnost a v budoucnu vedoucích až k úplnému rozpadu materiálu.

Degradační faktory můžeme v obecné rovině rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní faktory jsou přirozeným efektem stárnutí. Mezi vnější faktory řadíme teplo, vlhkost, světlo, prach, plynné polutanty, biologické škůdce, ale i nevhodné zacházení, krádež, vandalismus nebo přírodní pohromy. Sbírkový předmět se během svého muzejního života nejčastěji nachází v depozitáři nebo v expozici, nárazově se vyskytuje v provizorních podmínkách během zápůjčky, transportu či krátkodobé instalace. Při každém pohybu sbírkového předmětu, v jakémkoliv prostředí, je potřeba dodržovat obecné zásady preventivní konzervace, a to všemi osobami, které přijdou se sbírkovým předmětem do kontaktu. Zpravidla jsou výsledné podmínky uložení či vystavení výsledkem kompromisu. Je to z důvodu výskytu sbírkových předmětů z různých materiálů v jednom depozitáři nebo v expozici.

V posledních letech došlo k rozšíření a zkvalitnění většiny depozitárních prostor. Díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR z programu ISO (Integrovaný systém ochrany) mohly být tyto prostory vybaveny mobiliářem, který odpovídá potřebám jednotlivých sbírkových fondů. Předměty jsou ukládány do depozitářů v individuálně vybíraných obalech, odpovídajících jejich materiálu   a mechanickým vlastnostem.

Kontaktní osoby
Jméno Titul Pozice Kontakt
Říhová, Petra Ing. vedoucí oddělení, konzervátorka kovů +420 233 029 004, +420 731 652 825
rentgen@muzeum-roztoky.cz, witoszkova@muzeum-roztoky.cz
Korbelová, Barbora konzervátorka textilu, zástupkyně vedoucí oddělení +420 233 029 037
textil@muzeum-roztoky.cz, korbelova@muzeum-roztoky.cz
Galerie
Kostěnný hřeben, ml. doba římská (počátek 4. století n. l.) – stav po restaurování
Židle po restaurování
Kočárek na panenky. Stav po restaurování
Krejčovská žehlička s vkládaným nahřívacím kovovým jádrem z druhé poloviny 19. století. Stav po konzervaci zviditelňuje povrchovou úpravu niklováním
Video