Česká vlajkaAnglická vlajka

Dnes je čtvrtek 19. října 2017 | Dnes máme otevřeno

ATELIÉR MALÍŘKY ZDENKY BRAUNEROVÉ

Zdenka Braunerová

Česká malířka, grafička a knižní výtvarnice Zdenka Braunerová (dcera významného pražského advokáta a politika Františka Augusta Braunera) se jako jedna z prvních žen zabývala profesionálně výtvarným uměním. Kariéru zahájila studiem v Paříži na Akademii Colarossi (roku 1881), které si prodloužila následným pobytem ve Francii, kde žila téměř nepřetržitě až do poloviny 90. let 19. století. Navštěvovala však také Anglii, Itálii a Německo. Vzhledem k příbuzenskému vztahu s francouzským literátem Elémirem Bourgesem se malířka dostala do okruhu francouzské umělecké generace přelomu 19. a 20. století (P. Margueritte, J. Variot, J. Banville, O. Redon, M. Schwob, J. K. Huysmans, S. Mallarmé, G. Apollinaire, M. Duhamel a další). Zároveň převzala úlohu zprostředkovatelky české kultury ve Francii, organizovala několik výstav, zejména lidového umění, a ilustrovala i francouzskou literaturu přeloženou do češtiny. Aktivně udržovala francouzské kulturní a společenské styky i na počátku 20. století, zejména díky přátelství s diplomatem a básníkem Paulem Claudelem, který působil v letech 1909 – 1911 jako francouzský konzul v Praze. Na tomto místě je nutno připomenout malířčin kontakt se sochařem Augustem Rodinem, zvláště po jeho pražské výstavě v roce 1902 a následné cestě na Moravu, kdy byla Zdenka Braunerová jeho hlavní průvodkyní. Umělkyně dosáhla řady mezinárodních ocenění na poli dekorativního umění, zejména svými návrhy a malbou skla (Londýn, Paříž, Saint Louis, Praha, Berlín). Velmi významným mezníkem bylo její přátelství s francouzským generálem Mauricem Pellé, se kterým umělkyně úzce spolupracovala na přípravě výstavy československého lidového umění v Musée des Arts Decoratifs v Paříži v roce 1920.

Na začátek stránky

Historie stavby, její hodnota a význam

Komorní stavba ateliéru Zdenky Braunerové je spjata s životem a dílem umělkyně, která si atelier sama navrhla a postavila v letech 1903–1904. Inspirovala se návrhy anglických venkovských domů (weekend Cottage), publikovaných v  časopise The Studio. Z historické stavební dokumentace se dochoval pouze jeden plán z  roku 1903, který nebyl v konečném výsledku zcela dodržen.

Pro stavbu si vybrala malířka parcelu poblíž řeky Vltavy v zahradě bývalého mlýna, který sloužil rodině Braunerových jako letní vila. Obec Roztoky, situovaná na severozápadním okraji Prahy, byla koncem 19. století proslulým letoviskem a oblíbeným cílem nedělních výletů Pražanů.

Zděná budova ateliéru byla kryta sedlovou střechou a obsahovala prostornou malířskou dílnu s velkým oknem, salon pro setkávání s návštěvami a otevřenou místnost v podkroví (tzv. palandu), která sloužila k odpočinku. Malebná stavba, doplněná dřevěnou verandou, připomíná venkovské stavení. Na základě tehdejších požadavků stavebního úřadu, aby interiéry ateliéru byly bezpečně chráněny před povodněmi, bylo nutno místnosti situovat do zvýšeného přízemí.

Budova přestala svému účelu (jako malířský ateliér) sloužit po smrti Zdenky Braunerové v roce 1934. V následujících letech přešla stavba do vlastnictví několika majitelů a postupně chátrala. Na konci 60. let 20. století proběhla první necitlivá přestavba budovy soukromým majitelem. Stavební podstata, stejně tak jako řada původních detailů, však zůstala zachována, byť v silně poškozeném a nekompletním stavu. V roce 1974, vzápětí po koupi Braunerova mlýna Středočeským muzeem, odprodal soukromý majitel muzeu i budovu ateliéru a tím došlo k opětovnému scelení areálu. Pro veřejnost nepřístupná, téměř zapomenutá stavba byla využívána nejdříve jako dílna, poté jako součást kancelářského provozu muzea až do roku 2002.

V srpnu roku 2002, těsně před dokončením studie obnovy, zasáhly zemi katastrofální povodně. Středočeské muzeum v Roztokách bylo postiženo v tragickém rozměru a s fatálními důsledky, které se v plné míře nepodařilo odstranit do dnešní doby. Jejich náprava bude trvat zřejmě ještě několik let. Budova Braunerova mlýna byla zatopena do úrovně 2. patra (6 m) a z ateliéru Zdenky Braunerové vyčnívala nad vodní hladinu pouze horní část ateliérového okna a střecha jeho hlavní části. Mimo areál mlýna byl zaplaven ještě areál zámku v Roztokách. Celkem bylo zasaženo povodní osm muzejních budov.

Na začátek stránky

Rekonstrukce budovy ateliéru 2003 2005

V rámci následného restaurování ateliéru, které probíhalo v letech 2003–2005, bylo nezbytné především eliminovat řadu dodatečných úprav, převážně z doby po roce 1950. Došlo k odstranění druhotného zabednění (oplášťování) verandy a zároveň ke zrušení dodatečného propojení s pavlačí. Úprava dispozice s návratem k původní situaci (salon a atelier v 1. nadzemním podlaží, tzv. palanda ve zbytkové části v podkroví) vyžadovala podrobnou identifikaci původního stavu, dodatečných zásahů na místě samém a souběžně i studium historických pramenů a to jak písemných, tak obrazových. Zejména bylo nutné obnovit původní průhled mezi interiérem ateliéru a podkrovní místností (palandou). Dvouramenné modřínové schodiště s vysunutou pavlačí nad vstupem do ateliéru ze salonu, které pocházelo z poslední adaptace, bylo demontováno. V rámci úprav interiéru byly restaurovány dveře, okenice, trámové stropy salonu, ateliéru i podkrovní místnosti s návratem k původní barevnosti a povrchové úpravě. Zdenka Braunerová, která byla sběratelkou starožitností, využívala k ustrojení oken a dveří bohatě zdobených cínovaných barokních kování (rozvilinových závěsů, krabicových zámků u dveří apod.), které obzvláště vynikly na podkladu zelených nátěrů.

Součástí úprav interiéru salonu byla obnova zaniklého tělesa krbu. Na místě se podařilo identifikovat minimálně stop původního tvarového řešení krbu, s výjimkou přesné polohy a výšky topeniště. Krb byl obnoven formou přesné rekonstrukce podle dobových fotografií a dokumentace. Malířskou výzdobu bočních obkladů krbového tělesa, včetně dekorativní výzdoby stěny nad krbem, citlivě provedla restaurátorka podle dobových fotografií a obrazů autorky. Dále restaurátorka obnovila zeleně malovaný sokl v salonu.

Náročným úkolem bylo věrohodné skloubení barevného řešení exteriéru (fasády, dřevěné konstrukce pavlačí) i jednotlivých vnitřních prostor (výmalby stěn, barevná úprava stropů, truhlářských výrobků, podlah apod.). Barevný koncept byl osobitým projevem malířky, která navíc řadu úprav prováděla sama. Důležitou roli proto sehrály jak informace získané na místě (průzkumy původní barevnosti u jednotlivých druhů výrobků), tak i poznatky z dobového obrazového a písemného materiálu. Zejména se jednalo o obrazy Zdenky Braunerové, zachycující malebná zákoutí nitra ateliéru včetně jeho zařízení a doplňkového vybavení.

Na začátek stránky

Příprava a realizace expozice

Současně se stavební obnovou probíhaly přípravy interiérové instalace, koordinace a řešení nezbytných návazností, včetně stanovení budoucího provozního režimu památkového objektu.

Hlavní důraz byl kladen na autenticitu mobiliáře a věrohodnost celkového působení instalovaných prostorů. Expozice, využívající podstatnou část autentických dokladů, byla koncipována na základě kritického zhodnocení veškerých pramenů. Významnou pomůckou byl soubor dobových snímků, které zachycují interiéry ateliéru v době Zdenky Braunerové. Autoři také vycházeli z části malířského díla, ve kterém je zachyceno vybavení ateliéru, barevné řešení interiérů i neopakovatelná atmosféra místa. Interiér ateliéru byl vybaven historickým nábytkem dvojího původu; jednak byl uplatněn nábytek pocházející přímo z pozůstalosti rodiny Braunerových a jednak byl interiér doplněn o dobový nábytek typově odpovídající malířčině vkusu.

Bohatý zdroj autentických předmětů a historických pramenů byl díky stanovené koncepci maximálně zhodnocen. Cílenou historickou instalací, ve které převažuje rozsáhlý soubor originálů, jemně doplněný množstvím osobních či rodinných předmětů i věrohodných dobových doplňků (nábytku, textilního materiálu, svítidel apod.), vznikla mimořádně kultivovaná, v podmínkách České republiky ojedinělá, silně působivá expozice, byť se jedná o expozici rozsahem komorní.

Na začátek stránky

Členění expozice života a díla Zdenky Braunerové

V intimní atmosféře salonu, navozené rekonstruovaným krbem, replikami a barevným laděním nábytku, jsou uměleckými díly připomenuti rodiče i přátelé - umělci. V dobovém prostředí vlastního malířského ateliéru, vytvořeném z autentických předmětů, nebo předmětů časově, dobově nebo hmotově adekvátních původnímu stavu se představují návštěvníkům výtvarná, především malířská díla Zdenky Braunerové. Obrazy zastupují vývoj od počátků v Roztokách, přes pobyty ve Francii i Anglii, k tvorbě po návratu do vlasti. Jejich instalace plně respektuje charakter ateliéru jako celku. V souboru více než sedmdesáti obrazů nejsou vystavena jen stěžejní díla, ale i studijní práce a kopie, což podtrhuje věrohodný charakter malířské dílny. Obrazy však zároveň dokumentují některé důležité události nebo období života výtvarnice. Interiér nebyl pouhou malířskou dílnou, odráží i povahu, záliby a široký rozhled umělkyně, která tu nerozvěsila jen obrazy, ale obklopila se starožitnostmi a výrobky lidového umění. Její zájmy se odrážejí v dalších oborech, kterým se věnovala. V malém podkrovním výstavním prostoru (palandě) je Zdenka Braunerová představena coby spoluzakladatelka české moderní grafiky, knižní výtvarnice, návrhářka a malířka skla i jako historická osobnost spjatá s tehdejší uměleckou Evropou.

Za sto let se natolik nevratně změnila situace a vzhled prostředí, že již v mnohém nebylo možné uvažovat s obnovou původního stavu. Okolí ateliéru bylo vizuálně změkčeno rozšířením travnaté plochy s pískovými pěšinami a doplněním vzrostlé vegetace, jejíž založení bylo koncipováno v návaznosti na původní situaci (obnova ovocného sadu).

Rehabilitované prostředí ateliéru a jeho okolí přibližuje evropský význam osobnosti Zdenky Braunerové. Umělkyně byla významnou organizátorkou českého výtvarného umění a kultury, které propagovala v zahraničí, zejména ve Francii. Zároveň však přispívala k pronikání především francouzské kultury a umění do českých zemí. Za jejího života byl roztocký ateliér místem setkávání českých literátů a výtvarníků, ale navštívili ji zde i významné zahraniční osobnosti, např. francouzský básník Paul Claudel a generál Maurice Pellé.

Na začátek stránky

Expozice

Na začátek stránky

Fotogalerie

Ke stažení

pdfSalóny Zdenky Braunerové 2008-20136 MB

Středočeské muzeum
v Roztokách u Prahy

Příspěvková organizace
Středočeského kraje



Zámek 1
252 63 Roztoky
GPS 50.158066N, 14.397617E
datová schránka xw76538
+420 233 029 011
+420 233 029 055 — IC
+420 233 029 060 — pokladna

pokladna@muzeum-roztoky.cz
muzeum@muzeum-roztoky.cz

Bankovní spojení: 2335111/0100
IČ: 0069850
DIČ: CZ00069850

Otevírací doba

CELOROČNĚ středa až neděle 10 – 18 hodin

Začátky zámeckých prohlídek s průvodcem v každou celou hodinu: Vrchnostenská správa panství - v sudou, Život v letovisku - v lichou



UPOZORNĚNÍ: KONZERVAČNÍ OZAŘOVACÍ PRACOVIŠTĚ JE PLNĚ V PROVOZU!


Vstupné expozice

Dospělí — 50,- Kč Děti — 30,- Kč
Rodinné — 130,- Kč

Vstupné výstavy

Dospělí — 30/20,- Kč Děti — 20/15,- Kč
Rodinné — 80/50,- Kč

Doporučení: Školám a jiným větším skupinám, které mají zájem o výstavu Zámecké imaginárium, doporučujeme z důvodu omezené kapacity výstavních prostor objednat svou návštěvu předem na pokladně muzea, viz kontakty.

Pro pejskaře: Do venkovních prostor muzea je možný vstup se psem pouze na vodítku a s náhubkem. Vstup se psem do expozic a výstav nebude umožněn.

Kudy k nám

Autobusem — linka 340, linka 350
Vlakem — linka S4, linka S41
Pěšky, na kole, autem — mapa
Přívozem Klecánky — info