V široké brázdě, kterou po sobě zanechala česká výtvarnice Zdenka Braunerová (1858– 1934), zapůsobila na mladou uměleckou generaci nejsilněji její grafická a knižní tvorba. Umělkyně stála u zrodu domácí moderní grafiky i knižní kultury. S Jožou Uprkou docházela k českému tiskaři a grafikovi Eduardu Karlovi, stejně jako Max Švabinský. Příslušníci mladší generace prošli grafickou průpravou na studiích v cizině a u cizinců, zejména Tavík František Šimon nebo Jan Konůpek (1883–1950). František Kobliha (1877–1962) byl v oblasti grafiky dokonce samoukem. Zatímco Z. Braunerová využila možností grafiky v boji o záchranu staré Prahy, pro oba její přední souputníky znamenal široký rejstřík grafických technik nové možnosti výrazových prostředků v tvorbě, jež je zaujaly mnohem silněji než malba, ve které byli vyškoleni.

Oba výtvarníci byli, stejně jako Zdenka, ctiteli krásné literatury a obdivovali Julia Zeyera. Z toho vycházel společný zájem
o úpravu krásné knihy a její spojení s grafikou, ať už v podobě listu na frontispice nebo ex libris.

Právě Zdenka byla v českých zemích průkopnicí moderní grafické úpravy knihy, jež vycházela ze snah anglického hnutí Arts and Crafts a navazovala na přehodnocené příklady krásné knihy italské renesance. František Kobliha ve starší knižní, v podstatě ještě secesní, tvorbě uchoval ornamentálně rámovaná zrcadla titulních listů, ale v mladších pracích opustil tato pravidla knižní úpravy ve prospěch volnější vazby mezi písmem a jeho grafickým doprovodem, podobně jako Jan Konůpek, se přiklonil k celostránkové knižní ilustraci.

V díle Františka Koblihy najdeme obdiv k Itálii. Kresby vznikaly v době, kdy ji, již podruhé, navštívila také Zdenka Braunerová, jež lapidárně zaznamenala své dojmy do skicáku. Společným je oběma zaujetí pro atmosféru staré Prahy. Koblihova grafická nokturna nejsou však tak dramatická, zato mnohem patetičtější. Zájmem o poetičnost tajemného osvětlení je blízká obrazům Jakuba Schikanedera.  Jestliže Zdenka Braunerová představila ve výzdobě časopisu Moderní revue svůj obdiv ke starověkým kulturám Předního východu v ornamentálních vinětách, byly exotické až fantastické krajiny pro Koblihu jedním z důležitých tematických okruhů, v němž se mohla rozvinout jeho imaginace na grafickém listu, vzbuzující až dojem monumentality. S tím souvisí také zaujetí pro květiny, často exotického původu, které zachytil nejen v samostatných grafických listech, ale často také v drobných ex libris.

Druhou z osobností je Jan Konůpek. Východiskem jeho díla je doslova niterné náboženské zanícení. Hluboká víra byla vlastní také Zdence Braunerové, avšak její intenzita u Konůpka souzní s vizionářstvím Františka Bílka, zpočátku malířkou plamenně obhajovaného. Konůpkovi byly blízké Bílkovy mystické protáhlé postavy i postava poutníka s autobiografickými rysy. Podobně jako v případě přítele Koblihy se Konůpkovy vize v pozdním období tvorby po druhé světové válce přenesly z mystických vidění do abstrahovaných kosmických vizí. To je však již za hranicí doby společného setkávání, uzavřené v polovině třicátých let, kdy František Kobliha, tehdejší předseda Spolku českých grafiků Hollar, převzal po zesnulé Zdence Braunerové její uměleckou pozůstalost.

Miloslav Vlk