|
Upravená verze výstavy o lidovém oděvu, která byla
připravena Regionálním muzeem v Kolíně – Pracovištěm pro péči
o tradiční lidovou kulturu Středočeského kraje se sídlem v Kouřimi a ve
spolupráci s ostatními muzei středních Čech.Výstava představuje krojové
celky a oděvní součástky z vrcholné fáze jejich vývoje v 1. polovině 19.
století a přibližuje jednotlivé regionální podtypy, jež se objevovaly ve
svátečních variantách na Poděbradsku, Boleslavsku, Benešovsku, Slánsku,
Berounsku, Mělnicku, v bezprostředním okolí Prahy i jinde.Obecně se
tradiční lidový oděv během svého vývoje rozdělil podle účelu na oděv
pracovní, sváteční a obřadní. Kromě základní ochranné funkce plnil i
úlohu estetickou a identifikační, neboť svého uživatele zařazoval
věkově, sociálně a regionálně. Největší rozkvět krojů nastal na konci
18. a v první třetině 19. století v souvislosti s hospodářským růstem a
zčásti pod vlivem dobové městské módy. V některých oblastech došlo k
postupnému prolínání kroje s městským oděvem, který jej v druhé polovině
19. století téměř nahradil. Odkládání krojů však neprobíhalo rovnoměrně,
ani časově, ani územně. Střední Čechy však patřily k regionům se silným
vlivem měšťanské kultury, jenž se u venkovského obyvatelstva projevoval
nejen ve sféře odívání. |
|
Ruzyňský kroj
Čepec dýnkový, tzv.tvrdý.
polovina 19. století,
stuha nepůvodní,
ale starší z 19. století
(SM Roztoky u Prahy) |
Ruzyňský kroj
Zástěra, původní z poloviny 19. století,
typická pro Ruzyni
(aplikace na tylu vsazená do plátna)
(SM Roztoky u Prahy) |
Mělnický kroj.
Šněrovačka, líc původní z
poloviny
19. století, podšití pozdější.
(SM Roztoky u Prahy) |
|
Ruzyňský kroj
(Ruzyně, dnes součást městské
části Praha 6, do roku 1960 samostatná obec)
Kroj jako celek pochází
z období kolem poloviny 19. století, jeho některé součástky byly
doplněny nebo zásadně restaurovány pražským družstvem Zádruha v letech
1918 – 1919. Poslední uživatelka kroje byla po 1. svět. válce členkou
krojové družiny pražských žen. Ke kroji patří ještě pletené bílé
punčochy a krátký vatovaný hedvábný kabátek s mohutně nabranými rukávy,
tzv. špenzr.
Ze sbírek Středočeského muzea
v Roztokách u Prahy.
|
Mělnický kroj
pochází z období kolem poloviny 19. století, některé poškozené součástky
byly ve 20. letech 20. století nahrazeny kvalitními replikami (košilka)
a úpravami s použitím původního materiálu (šátek, tzv. kosička).
Ze sbírek Středočeského muzea
v Roztokách u Prahy; kroj doplněn zlatým dracounovým čepcem ze stejného
období ze sbírek Regionálního muzea v Mělníku.
|
Ženský oděv
z Berounska je typickým
příkladem ovlivnění lidového oblečení městskou módou. Sestává z bohatě
nabrané sukně z lehčí potištěné vlněné látky (před polovinou 19.
století) a krátkého vlněného kabátku typu špenzr s oteplením (po
polovině 19. století), doplněný tylovou kosičkou u krku a hedvábnou
zástěrou (kolem poloviny 19. století).
Ze sbírek Muzea
Českého krasu v Berouně (sukně a kabátek) a Středočeského muzea
v Roztokách u Prahy (kosička a zástěra).
|
