Existence postu „první dámy“ byla vždy obestřena závojem utkaným z protichůdných pocitů: zvědavost a laskavý obdiv se prolínaly se závistí – jízlivou potutelnost střídala ignorace a nezájem. Ženy „z Hradu“ byly cílem rozličných úvah a spekulací; jejich vzhled a chování pozorně sledoval na každém kroku slídivý zrak, tolik náchylný fámám a klepům. Historie pak předložila nemalou řádku svědectví, kterak dějiny (a jejich vládci a kormidelníci) si s úlohou první dámy nevěděly příliš rady, a tak s ní nakládaly jednou nejistě a opatrně, jindy neochotně a s nechutí, vtělenou do strohé informace či škrobeně zaranžované momentky. Neujasněný vztah tak zmítal společností od sympatií k respektu, od chápavé zdrženlivosti k zdvořile pohrdavému odstupu, nekritické zbožnění se měnilo v chladné odmítání.
A dokonce přišla údobí, kdy i fakt pouhé jejich existence byl pečlivě zamlčován a utajován. Přes dějinné eskapády však žily manželky prezidentů za neprůhlednou oponou svého postavení každodenní život, naplňovaný tužbami, starostmi i sny jako desetitisíce jejich souputnic v zemi. Jen ten jejich určovala a vymezovala vysoká příčka společenského žebříčku a proměnlivost politického povětří. Teprve poslední dvacetiletí zlomilo kletbu ustálených pořádků a před veřejnost vstoupily silné, energické a sebevědomé ženy, jejichž činnost naplno oživila všechny tóny, náležející k postavení a roli první dámy: ženskou citlivost, sociální vhled a schopnost sebejisté reprezentace. Dnes, kdy můžeme bez příkras a omezení nahlédnout za – po mnoho let střežené bariéry – vyvstávají před námi jedinečné obrazy ženských podobizen, stvořené ze střípků a chatrných útržků (zachovaných mnohdy šťastnou náhodou či milosrdným omylem). Jsou utvářeny křivolakou cestou historie se všemi dramatickými i tragikomickými zvraty, silou charakteru a psychiky, původem a tradicemi rodinného zázemí. V šedém proudu dní v nich zablesknou odlesky štěstí, škála zájmů a zálib, zazní i nepominutelný akord mateřství…To vše se střídá s tíží chvil důstojného a snad i bolestného osamění, které jim vtiskla výlučnost jejich postavení, a jež vyžadovaly vůli, sílu i neústupnou odvahu. A všemi momenty prostupuje nevyslovený a přece stále přítomný dotek ženského údělu uprostřed mužského světa, s jeho nesmlouvavou soupeřivostí a chladně pragmatickým přístupem.

Křehkost svébytných a neopakovatelných osudů, nazřená perspektivou časového odstupu vybízí k zamyšlení, k vcítění se (i pochopení) nelehké úlohy, která vzešla z prostého rozhodnutí postavit se po boku svého muže – v dobrém i zlém. Tříšť svědectví, zachovaných dokumentů a předmětů se pokouší načrtnout na pozadí pulzujícího obrazu doby živé portréty (mnohdy však, bohužel, jen pouhé siluety) a hledat odpovědi na otázky, položené v záhlaví výstavy.

REPORTÁŽ   ČT 24